ABSENTIA ANIMI
Na podzim
Na podzim když se loučíme
Na podzim když jsou všechna vrátka dokořán
do nesmyslných hájů
kde trouchnivěí neskutečné houby
a stopy kol plné vody míří
nikam, a hlemýžď míří
potrhaný motýl míří´
nikam, což je odkvetlá růže,
ta nejošklivější a nejmenší. A tiplice, hlupačky
s tenkýma nožkama, opilé světlem lampy večer,
a sama lampa která odumírajíc šumí
o nicotném moři světla, polárním moři myšlenky
v dlouhém vlnění
tiše šelestící pěny
s řadami dělenými řadami
z ničeho ničím k ničemu
hra výhra mezihra prohra dohra Hra
(jako zvuk šicího stroje)
A pavouci tkají v tiché noci svou síť
a cvrčci cvrkají
Nesmyslně.
Neskutečně. Nesmyslně.
Na podzim
V mé básni praští
Slova udělají své a leží
Padá na ně prach, prach nebo rosa
dokud nezavíří vítr a nepoloží (je) (a)
jinam
Kdo chce za každou cenu hledat ve všem smysl
uznal už dávno
že smysl šelestu je šelest
což je samo o sobě něco zcela jiného než
mokré gumové holínky v listí
roztržité kroky parkem v koberci
z listí, něžně se lepícího
na mokré gumové holínky, roztržité kroky
Bloudíš, zabloudíš
Nespěchej tak
Chvíli zadrž
Počkej
Na podzim když
Na podzim když všechna vrátka
tu se stane že v posledním šikmém paprsku
po deštivém dni
s dlouhými pomlkami nerozhodně
jako přistižen
zpívá zapomenutý kos na vrcholku stromu
pro nic, pro radost hrdla. Vidíš
jeho vrcholek na bledém pozadí nebe
vedle osamělého mraku. A mrak plyne
jako jiné mraky také však jakoby osamělý, hors saison
a dávno jinde svou podstatou
a sám o sobě (jako ten zpěv) už něco jiného než
Věžný mír
Nesmyslné. Neskutečné.
Nesmyslné. Já
Sedím tady a zpívám
O nebi o mraku
Nechci nic víc
Chci být daleko daleko odtud
Jsem daleko odtud (mezi ozvěnami večera)
Jsem zde
Hra výhra mezihra
Ty a já
Ó daleko daleko odtud
tam plyne na světlém nebi
nad vrcholkem mark
v šťastné nevědomosti!
Ó hluboko ve mně
zrcadlí se z povrchu černého perlového oka
ve šťastném polovědomí
obraz mraku!
To není to co je
Je to něco jiného
Je to v tom co je
ale ne to co to je
Je to něco jiného
Ó daleko daleko odtud
v tom co je vzdáleno
je něco blízkého!
Ó hluboko ve mně
v tom co je blízko
je něco vzdáleného
něco blízkovzdáleného
n tom co je tadyvdáli
něco ani ani
v tom co je buď anebo:
ani mrak ani obraz
ani obraz ani obraz
ani mrak ani mrak
ani ani ani ani
ale něco jiného!
To jediné co tu je
je něco jiného!
To jediné co tu je
v tom co je
je něco jiného!
To jediné co je
v tom co tu je
je v tom co tu je
je něco jiného
(ó ukolébavka duše
píseň o něčem jiném!)
Ó
non sens
non sentiens non
dissentiens
indesinenter
terque quaterque
pluries
vox
vel abracadabra
Mezihra mezihra
Hra výhra prohra a znovu hra
Nesmyslné
Neskutečné. Nesmyslné.
A pavouci tkají v tiché noci svou síť
a cvrčci cvrkají
Na podzim
Gunnar Ekelöf: Opus incertum. Přeložili Josef Hiršal a Josef Vohryzek. Odeon, Praha, 1966, p. 41-44
